O čem sním, když jím...

Tento způsob hubnutí mi přijde poněkud nešťastný. Trochu víc se v tom poslední dobou plácám. Je celkem s podivem, jak jedno blbé nachlazení člověka zabrzdí v jeho pokroku. I když jsem se už dostal na svou původní výkonnost před rýmečkou, tak si stejně nejsem úplně jistý, jestli jsem dneska já cvičil s činkami nebo ty činky cvičily se mnou...

Také jsem si po delší době stoupl na váhu a... došly v ní baterky. Asi ke mně chtěla být milosrdná. Však se není čemu divit. Jedl jsem nehezky, jedl jsem rád a nemohl jsem si pomoci. Závislost na dobrém jídle skutečně existuje. Dlouho si odříkáte dobrá kalorická jídla, daří se vám se sebou dělat skutečně velké změny, ale pak si jednou opět dáte pizzu... a co si budeme povídat. Pizza není ta správná odpověď na otázku hubnutí.

Bohužel patřím mezi ty, kteří sní o tom, aby se mohli nažrat a přitom nepřibrat. Zkoumám možnosti, jak udělat proteinovou pizzu, iontový kebab či hamburgerový spalovač tuků. Na svaly bych potřeboval dostat dotace z Evropské unie a svou váhu oprostit o daň z přidané hodnoty. O čem tedy sním, když teď zrovna jím? Abych si každé sousto náležitě vychutnal a pak si řekl, že mi už stačí! Ne, to není žádná účelovka vyjíst celou lednici.

Moje tělo proti mně nevede žádnou kampaň. Za ty tuky na břiše si můžu sám. A je zas čas s nimi něco udělat. Lépe řečeno ne něco, ale shodit! A už je nikdy (Rozumíte? Nikdy!) nepřibrat. Ale nebojte, nikdy to není tak černé, když se začne pořádně černou kávou (která mimochodem funguje jako dobrý spalovač tuků). Takže já si teď jednu dám a koblize odolám.

Mějte hezky večer. Váš Špekoun.