sobota 13. dubna 2019

A mám po formě...

Uteklo to jako voda, tři měsíce ve stavu urgentního hubnutí jsou pryč a můj pokus se dostat se do stavu beztíže je ukončen. Do mysli se vkrádají pocity jako bych končil na dlouhém dětském táboře a už zbývá si jen vyměnit instagramové profily a ahoj zas za rok.

Byl to opravdu náročné být skoro každý den ve fitku. Bylo opravdu těžké odolávat dobrému jídlu a ne vždy se to podařilo. Bylo ale taky opravdu úžasné sledovat svou proměnu. Asi nejlepší pocit byl, když jsem si uvědomil, že jsem z nějakého důvodu, aniž bych to potřeboval, vyběhl do bytu ve čtvrtém patře a vůbec se nezadýchal. Tenkrát jsem si řekl, že už jsem na tom fakt dobře. A hlavně si pak porovnat ty čísla: váha -11 kg, pás -12 cm, zvládnu udělat shyb, v dřepu s činkou zvednu o 60 kg více, na benchpress o 30 kg a na těchto číslech soutěž končí.



Zúčastnil jsem se soutěže Do formy s Muscle&Fitness podruhé, proto budu velmi opatrný s tvrzeními, že teď cesta nekončí, bojuju dál, byl to jen začátek a ne, nejsem vítěz - vyhrával jsem nad svým starým obézním já tři měsíce a jediné, v co můžu doufat, že po týdnu odpočinku a lehkého prasení, který jsem si naordinoval, si opět pořídím permici do fitka. Ne, hodně lidí, kteří se minulý rok soutěže zúčastnili, se vrátili do starých kolejí a opět ztloustli a přestali být v kondici, včetně mě. Co ovšem rozhodně prohlásit můžu: jsem spokojený. Za ty tři měsíce jsem opravdu dokázal se sebou udělat kus poctivé práce.

Díky všem z facebookové skupiny. Bylo opravdu inspirativní sledovat vaše proměny, číst články, rady, vtipné či motivační poznámky a úvahy. Tak jo, dětský tábor končí a jdeme domů. Bylo to moc fajn. Mějte se hezky a třeba se za rok opět uvidíme.

Váš Špekoun

úterý 9. dubna 2019

Pohoda, klídek... doprdele gól!

V sobotu jsem měl cheatday, tedy dlabeme co hrdlo ráčí, ale abych nebyl úplný zevloun, tak jsem si zašel do fitka. Když jsem se z něj vracel s kebabem a colou v ruce, tak jsem se celkem se těšil na večer. Udělám si něco, co už jsem dlouho neudělal: otevřel jsem si pivko a koukl na fotbal. Po dlouhé době jsem totiž měl možnost sledovat přímý přenos ze zápasu mého oblíbeného týmu.

Večer vypadá pěkně, ptáci venku pěkně zpívají, trošku se i vyjasnilo, takže již nechčije a doprdele gól. Můj tým prohrává 0:1. Desátá minuta, ale to je v pohodě. Pohoda, klídek. Loknu si pivka. Doprdele gól. 0:2. Teď nevím co si mám myslet, ten obránce útočníkovi soupeře přihrál? To jako fakt? No nic, pohoda, klídek, je teprve sedmnáctá minuta. To se ještě dá vyřešit...

Dopíjím pivko a doprdele gól. To snad není pravda 0:3 v 41. minutě, ale já jsem v klidu. Vždyť jde jen o titul. To nevadí. Co na tom, že tímhle ztratíme první místo a předběhne nás právě dnešní soupeř. Doprdele, ty krááááávoooo 0:4 v prvním poločase, nemá někdo čokoládu? Moje nervy...

Zápas skončil prohrou 5:0 a já přibral minimálně 5 kilo. Z toho plyne ponaučení, nikdy nekoukejte na důležitý fotbalový zápas, když prasíte, váš tým to zprasí též. 


Dnes už opět ladím formu, je tu posledních pár dnů soutěže, tak nelením - dnes jsem si vyzkoušel venkovní posilovnu, kterou máme v parku. Je fakt moc pěkná, ale ještě lepší ti kuřáci, co si u ní sednou na lavičku a celé okolí zasmradí pachem z cigaret. Park má rozlohu asi 50 hektarů, jsou tam desítky laviček a oni musí sednout zrovna na tu u posilovny. Pak se lidi diví, že se kouření toleruje čím dál méně. Zítra jdu naposledy do fitka, snad tam nebude žádný kuřák...

Mějte se fajn...

Váš Špekoun

úterý 2. dubna 2019

Sekerova škola pokory

Už nějakou dobu jsem v celkem dobré formě. Váha postupně klesá, u dobrého jídla se krotím čím dál tím lépe, ve fitku si nakládám větší váhy, začal jsem běhat na páse a zvládám rychlejší tempo. Jo, začínám být ve formě.

Znamením jsem však váha - a podle váhy dost těžká váha. A na nás těžké váhy musí být přísný metr! O tom jsem se poučil o víkendu.


Jelikož se blíží zima, a ta, když se zeptá, co jsi dělal v létě, výmluvy nepřijímá, chytli jsme se štípání dřeva. Slunce chladně hřálo, ptáci zpívali, prostě nádherný sobotní den a sekyra je úžasný vynález. Jak nádherně si z ní člověk zacvičí! Ty komplexní cviky! Ne, tu nenahradí žádné fitko, to vám řeknu. Budu mít bicáky, že se nevlezu do futer!

Jak slunce proplouvalo nebeskou klenbou k zenitu, nadšení začalo mizet a počínalo se ozývat podezřelé funění. K mému překvapení nebyl to medvěd číhající ve křoví někde pod Lysou horou, nýbrž já... Po čtyřech hodinách sekání, ohýbání se, zvedání klád, pojíždění s kolečkem bylo funění dokonáno. Uznávám, že jsem se s tou dobrou formou přecenil a moje ego velikosti piniového oříšku tiše přitakává. Škola života v nejryzejší podobě.

Člověk chodí denně do fitka a myslí si, v jaké že je to dobré formě. Jedno dopoledne se sekerou v ruce ho však naučí pokoře. Ale ne zas tak moc, když jsme potom ještě dali hodinu badmintonu. Ještě teď mě pálí stehna. Nyní ležím v posteli a poslouchám, jak hubnu. Nic neslyším. Asi neležím dost intenzivně. Za to trpím jak pes.

S pokorou Váš Špekoun.