Synové Ikarovi

Mýtus o Ikarovi a jeho pádu jistě všichni známe, málokdo však ví, že Ikarus měl dva syny. A jak je známo, historie se ráda opakuje. Nuže, seznamte se Doformem a Špekarem, syny Ikarovými.

Doformus, jak se jistě dovtípíte, byl mužem svalnaté postavy, idol ženských srdcí, mezi jeho koníčky patřily bitky s medvědy a závody s gepardy. Prostě muž činu každým coulem. Vše dělal ve správný čas. Málokdy něco uspěchal, málokdy něco zazdil, pomalu a jistě plnil vše, co si předsevzal. Dokonalost sama. Zato Špekarus, takového ňoumu, aby člověk pohledal v archívech. Vše muselo být honem a hned. Zejména, pokud šlo o jídlo.

Jednoho dne zatoužil Špekarus po dokonale vypracované postavě svého bratra. Chtěl býti atletem jako on, avšak při pohledu do zrcadla zdál se býti spíše kotletem. Řekl tedy svému bratru: "Doforme, řekni prosím, jak mám získat přízeň svalů, jakou se těšíš ty?"

"To je věc těžká, Špekare." - odvětil Doformus. - "Musíš doplavat přes Obézní moře na Proteinuplný ostrov, tam pobývat mnoho let a praktikovat fitness rituály a tělesná cvičení. Vše musíš činit pomalu a jistě nic neuspěchat. Pak smíš doplavat zpět a můžeme se oba těšit svalové přízni."

"Doforme, já to chci hned!" - zvolal Špekarus. - Dej mi svá křídla, která vedou do Formy, já na ten ostrov doletím."
"Kdož jsem já, abych ti bránil zvolit si svou vlastní cestu? Nuže zde máš křídla. Ale musím tě varovat. Když poletíš kolem pizzy, nepřibližuj se k ní příliš blízko, křehká forma se ti v křídlech rozpustí, ty do té pizzy mrskneš a celou jí sežereš. Tvoje křídla budou v prdeli!"

Vylétl tak Špekarus ze svého rodného ostrova a plachtil nad Obézním mořem. Tu pocítil hlad. I zahlédl v dáli pizzu. Začal si pohrávat s myšlenkami na onu lákavou pochoutku a bleskově se k ní přibližoval. Oblétl ji jednou, odolal však. Oblétl ji podruhé, ku podivu to s ním nic významného neudělalo. Tu ale zavanul silný mlsný vítr a mrskl s ním na pizzu. Špekarus už byl bezmocný, celou ji sežral.

Jak jedl, neuvědomil si, že ztěžkl tak, že jej křídla už nemohla nést. Nevydržela to. Polámala se a on sebou mrskl podruhé a to do Obézního moře. A tak mu tedy nezbylo nic jiného, než že musel doplavat, jak pravil Doformus, na Proteinuplný ostrov vlastními silami a tam se oddávat fitness rituálům a tělesným cvičením. A pokud ještě nezhubl, pak tam cvičí dodnes.

A jak jste jistě pochopili, v každém z nás jsou synové Ikarovi a záleží jen na nás, kterému z nich dáme větší prostor. Špatné na tom je, že k jednomu z nich přilneme velmi snadno a rychle, k tomu druhému naopak velmi těžkou prací a pomalu. Tak či tak, je třeba se poučit už od jejich otce Ikara. Jeho příběh se nám nesnaží říct, že nemáme snít a toužit. Vůbec neříká, že když se budeme držet při zemi, tak budeme v bezpečí. Právě naopak, říká nám, že když půjdeme za svým snem, musíme se pevně držet cesty. Jeho snem byla svoboda, nikoliv létání v oblacích. Měl letět k jinému ostrovu, nikoliv k nebi. Když by dorazil na ten ostrov, pak by třeba byla možnost sestavit si lepší křídla a létat vysoko, ale to nebylo jeho původním cílem. Cílem byla svoboda a ta byla dosažitelná.

Přeji pěkný den, Váš Špekounus.