Tak opět úterý! Den, kdy jsem velmi váženým člověkem. Opět si stoupám na váhu a shledávám, že moje váha si mne neváží, dělá si ze mě vyloženě prdel! Po týdnu, kdy jsem očekával zhubnutí minimálně deseti kilo se úbytek váhy rovná nula celá jedné desetině kila... jak inverzní!!! To je tak inverzní, že to trumfne i smogovou situaci na Třinecku.
Tady je třeba hledat viníka. Ať je to (po vzoru našich politiků) možné na někoho hodit, že? Jelikož je možno díky lowcarb dietě vyloučit koblihy, tak mi zůstávají pouze tři možnosti - můžou za to: a) marťani, b) řízečky od tety, c) Kalousek, a nebo za d) stačí si uvědomit, že je to zcela normální, když se občas úbytek váhy zastaví, a nic si z toho nedělat. Víc napoví zrcadlo... Hmm, když se dívám na sebe, tak si musím zacvičit!
Už nějakou dobu si fandím, že udělám shyb. Takže jdu na to. Koukám na hrazdu. No ty kokos, to je výška. Tam se mám jako dostat? Je v takové výšce ještě vůbec dostatek kyslíku? Tak jsem na tu hrazdu vyskočil. Lehce zavrzala. Hehe, užij si těžkotonážního fitnesáka, holka. Takže se zkusíme přitáhnout, špekoune. Už to jde, centimetr, dva, tři, bojuj! Za vlast!
Po dopadu na zem si ti chudáci o patro níž museli myslet, že se Země srazila s kometou. Jdu na jiný stroj. Dívám se, jak na hrazdu vyskočil borec a začal se shyby. Jeden, druhý, třetí... Tvl, on musí mít v nohách nějaké přídavné rakety. Je snad Iron Man nebo co? Mně by teď nepomohl ani Falcon 9. Tudíž výzva je postavena. Příští tři týdny je hrazda moje! A hlava se jednou ocitne nad ní! Snad při tom nezhynu.
Držte mi palce! Váš Špekoun.
Žádné komentáře:
Okomentovat