Drahý a milovaný Karbohydráte,
je to již měsíc, co jsem zde na misi a píšu Ti dopis, abych Tě zpravil o mých pocitech a zkušenostech, zážitcích a dobrodružstvích zde v krajině Nízkých Sacharidů.
Mnozí mě od této mise odrazovali, říkali, že se mi zde líbit nebude. Prý není přirozené pobývat v tak asketickém prostředí a upírat si životní potěšení. V skutku chvíli mi chyběly rohlíčky obzvlášť vypečené a lehce se mi nyní začaly sbíhat sliny, když na ně opět myslím.
Nebudu popírat, že mě občas přepadaly myšlenky na útěk. Zvlášť, když jsem onemocněl onou zákeřnou nízkosacharidovou chřipkou, která téměř vždy postihuje nově příchozí a já jsem nebyl výjimkou. Bylo mi v těchto chvílích opravdu neveselo. Stejně tak jsem si prožil nelehké chvíle, když nás přepadly hordy pěkně rafinovaných karbohydrátů. Musím Ti říct, že Tví bratranci nám to tu pěkně osladili. Ale nemám Ti to za zlé, rodinu si nevybíráme.
Avšak vše zlé a nedobré pominulo a hle, můj batoh, který si nosím na břiše je o pět kilo lehčí, cítím se svěží a ku podivu jsem nabitý energií. Vždy jsem si říkal, že energii mám díky Tobě, můj příteli. Zdá se, že jsem se mýlil.
Rozhodl jsem se tu strávit další měsíc. Začíná se mi tu opravdu líbit. Upřímně, nevím, jestli se ještě někdy vrátím. Nečekej na mne. Děkuji Ti za Tvou věrnost, že jsi mi byl vždy na blízku a že jsi mi byl oporou v trudných chvílích. Nikdy na Tebe nezapomenu.
S láskou Tvůj Špekoun.
Žádné komentáře:
Okomentovat