Jsou tu první vlaštovky léta, první spáleniny od slunce a první kilometry na kolečkových bruslích. V časopisech se objevují alarmující informace o tom, že se blíží léto a já musím zhubnout do plavek, protože si prostě nelze koupit o číslo větší plavky, a zároveň se objevují články, že díky tomu, že jsou dostupnější nadrozměrné velikosti oblečení, to lidi nenutí hubnout.
Svět je plný paradoxů. Jistě jste si všimli, že posledních pár let rostou fitka a venkovní workouty jak houby po dešti a přitom, čím dál tím více lidi je obézních. Nějak se nám prostě nechce se sebou něco udělat. Vždycky se najde nějaká výmluva: třeba... mám rýmečku! Bez legrace! Mám takový ten druh mužské rýmečky, kdy místo kapesníčků oceníte festivalově velkou roli toaletního papíru, protože nevíte, co kýchnutí bude doprovázet a kterou stranou to půjde... A teď vážně. Já vážně umírám. Ale až přestanu umírat, tak je třeba to zase pořádně nakopnout.
Nějakou dobu se už ve sféře hubnutí a průmyslu na něj nabaleného pohybuji a dost mě zaráží, kolik "odborníků" se v něm pohybuje. Slogany typu "díky této pilulce", "do plavek za měsíc" nebo "díky téhle dietě" se to tady fakt jen hemží. A co jsem zatím zjistil já? Fakt neexistuje jednoduché hubnutí, žádní trik a ani pilulka. Bohužel, tohle nikdo nechce slyšet.
Existuje pouze jeden, teoreticky snadný, prakticky velice těžký trik skládající se ze tří podtriků: za prvé: jíst zdravě a vyváženě. Za druhé: cvičit, cvičit a cvičit. A za třetí: být v mírném kalorickém deficitu, tzn. víc kalorií vydat než jich přijmout. A trvá to zatraceně dlouho. A ještě je k tomu jeden kouzelný klíč: je třeba mít zatraceně silnou vůli to zvládnout.
Takže lidi, já jdu dokurýrovat rýmečku, apk jdu nalézt tu silnou vůli a pak zase najíždím na novou vlnu. Soutěž Do formy s Muscle&Fitness je za mnou a přinesla mi krásnou desetikilovou ztrátu, ale nelze usnout na proteinech. Teď jdu do plavkové formy. Jak se máte vy?
Svět je plný paradoxů. Jistě jste si všimli, že posledních pár let rostou fitka a venkovní workouty jak houby po dešti a přitom, čím dál tím více lidi je obézních. Nějak se nám prostě nechce se sebou něco udělat. Vždycky se najde nějaká výmluva: třeba... mám rýmečku! Bez legrace! Mám takový ten druh mužské rýmečky, kdy místo kapesníčků oceníte festivalově velkou roli toaletního papíru, protože nevíte, co kýchnutí bude doprovázet a kterou stranou to půjde... A teď vážně. Já vážně umírám. Ale až přestanu umírat, tak je třeba to zase pořádně nakopnout.
Nějakou dobu se už ve sféře hubnutí a průmyslu na něj nabaleného pohybuji a dost mě zaráží, kolik "odborníků" se v něm pohybuje. Slogany typu "díky této pilulce", "do plavek za měsíc" nebo "díky téhle dietě" se to tady fakt jen hemží. A co jsem zatím zjistil já? Fakt neexistuje jednoduché hubnutí, žádní trik a ani pilulka. Bohužel, tohle nikdo nechce slyšet.
Existuje pouze jeden, teoreticky snadný, prakticky velice těžký trik skládající se ze tří podtriků: za prvé: jíst zdravě a vyváženě. Za druhé: cvičit, cvičit a cvičit. A za třetí: být v mírném kalorickém deficitu, tzn. víc kalorií vydat než jich přijmout. A trvá to zatraceně dlouho. A ještě je k tomu jeden kouzelný klíč: je třeba mít zatraceně silnou vůli to zvládnout.
Takže lidi, já jdu dokurýrovat rýmečku, apk jdu nalézt tu silnou vůli a pak zase najíždím na novou vlnu. Soutěž Do formy s Muscle&Fitness je za mnou a přinesla mi krásnou desetikilovou ztrátu, ale nelze usnout na proteinech. Teď jdu do plavkové formy. Jak se máte vy?