Bludné kruhy

Zbožňuju inline bruslení, konečně nastalo to typické letní období na konci února, venku je krásně, tak proč krotit vášně a naplno nevyužít počasí? Jen je škoda, že v okolí není nějaká pořádně dlouhá trať. Musím se holt uskromnit a nepohrdnout pár set metrů dlouhým oválem kolem stadionu. Tak už tu půl hodiny kroužím jak v bludném kruhu. Není tu moc lidí, takže si můžu dát sluchátka do uší a přemýšlet.

V životě máme taky takové bludné kruhy, pořád do kola, kamkoli se podíváme. Ať se nám to líbí nebo ne, tak či tak v nějakém kruhu jsme. Záleží však na nás, jestli takové kruhy nás budou dělat šťastnými nebo budeme v kruzích, které rozhodně nebudeme moci použít jako ty záchranářské, ale budou nás táhnout ke dnu.

Jelikož se zabývám hubnutím, tak vám představím, takový typický kruh, ve kterém jsem nějaký ten pátek v životě strávil a dokonce mi v něm často bylo "dobře". Když už ne rozum, tak naštěstí tělo mi  dalo jasně najevo, že se mu v tomhle kruhu nelíbí. Musel jsem se zastavit a jasně pouvažovat, co přesně je špatně. 

Když jsem si jasně definoval, kde je chyba, tak bylo třeba nápravu a změnu kruhu. Jak o tom zpětně přemýšlím, dalo by se to shrnout do následujících čtyř kroků, které mě navedly správným směrem a já se dostal do "bludného kruhu", který je však zcela prospěšný.

První krok: odpusťte si, co jste si sami udělali. Chyby člověk dělá. Právě díky tomu je člověkem, a celý život dělá chyby a celý život se z nich poučuje. Pokud jste nikdy v životě neudělali chybu, tak se nahlaste v oblasti 51 a nechte se prozkoumat - obávám se však, že už o vás neuslyšíme.

Druhý krok: začněte mít rádi sami sebe, přesně takové jací jste. Vždycky budete tím, kým jste. Můžete nebýt sami sebou, ale nikdy to nevydržíte dlouho a navíc z toho budete nešťastní. Jen pokud si budete vážit sami sebe, pak se sebou můžete začít něco dělat, pak se můžete začít měnit v lepšího člověka (než jste byli včera) a přitom nikdy nepřestanete být sami sebou.

Třetí krok: rozhlédněte se kolem sebe, avšak ne očima, ale srdcem. Všímejte si detailů. Uvidíte najednou tolik možností a způsobů, kde se dříve nacházely jenom výmluvy. Sami dobře víte, co umíte, co vám jde, není třeba udělat nic víc, než ihned začít.

Čtvrtý krok: vykročte vpřed. Cesta ke změně může být kratší, než se vám může zdát. Z jednotlivých kroků se stane běh, z běhu se stane návyk, z návyku koníček a najednou si uvědomíte, jakou jste zdolali vzdálenost, o které by se vám dříve ani nesnilo, a přitom jste se sotva zapotili.

Není třeba si nalhávat, že z takového kruhu občas člověk vypadne. Určitě mě brzo uvidíte baštit nějakou těžce kalorickou dobrotu, nebo mě naopak neuvidíte delší dobu ve fitku. To je zcela normální. Důležité je si to brzo uvědomit a zase se vrátit do kruhu, ve kterém chcete být. Já už z tohohle kruhu však vyjíždím pryč, pěkných pár kilometrů jsem ujel a těším se do sprchy. Zbožňuju inline bruslení.

Přeji pěkný den, Váš Špekoun.

Z kůží a svaly na trhu tuků

Občas je potřeba se pořádně na sebe podívat do zrcadla a říct si, že jste fakt dobří... A to já jsem, to víte, udělal jsem si svůj osobák na benchpressu, takže mám opět ego velké jak planeta. A občas je potřeba se pořádně na sebe podívat do zrcadla a říct si, že v některých oblastech to nejlepší není. Jdu tedy se svou kůží na trh a představuji svá aktuální předsevzetí.

Snaž se vylézat ze své komfortní zóny. Jak snadno se to řekne a těžko realizuje? A co teprv, když si uvědomím, že nikdy ze své komfortní zóny pořádně nevylezu? Ona se totiž mrcha pořád rozšiřuje. Dneska pro mě není absolutně žádný problém se přemluvit a zajít do fitka, jít pěšky do práce i ve špatném počasí. Samozřejmě, občas mě přepadne lenora, to každého, ale co je pro mě teď to největší sousto... nechat si poradit. Někdy to dojde až do situace, že to nějaký fitnesák nevydrží a ukáže, jak se to má správně dělat. Ono, zeptat se na cestu kolemjdoucího, nebo jak se správně provádí cvik nějakého proteinuplného člověka vás opravdu nezabije. Snad se to brzo naučím a jsem zvědavý, jak se rozšíří má komfortní zóna a kde opět začne narážet.

Nemluv o tom pořád (všichni, kteří mě znáte osobně, se teď ihned přestaňte smát)! Lidi to totiž muže opravdu otravovat, nemluvě o tom, že to může být pro ně velice citlivé téma. Proto, pokud se mám potřebu prezentovat a jít s kůži na trh, pak je instagram nebo psaní blogu asi to nejlepší. Tam má každý svobodnou volbu, jestli si tenhle článek přečte nebo mě bude sledovat na nějaké sociální síti.

Hubni abys žil, nežij abys hubl. Zhubnout totiž není můj cíl - tím je plnohodnotný život. Statisticky jsou dobře vypadající lidé vyznávající zdravý životní styl úspěšnější než ostatní lidé, pravda, avšak na tomto tvrzení je nejdůležitější slovo "statisticky". To, že zhubnu neznamená, že budu zdravý, dožiju se vysokého věku a bude mě provázet úspěch za úspěchem, z druhé strany, ani pokud budu (a nebojme se toho slova) tlustý, pak to samozřejmě neznamená, že zemřu v relativně nízkém věku a nedočkám se v životě ničeho dobrého. Statistika pouze říká, že je pravděpodobnější, že se mi bude dařit lépe, pokud zvolím tu zdravější variantu. A navíc, co je to úspěšný život? To je pojem tak relativní asi jako odpověď na otázku, jestli dneska byl hezký den? Úspěšný život může pro někoho znamenat spokojenou rodinu, pro jiného velké bohatství, jiný chce společenské uznání, někdo chce vyhrát mistrovství světa v pojídání palačinek... Není zaručený recept na úspěch, důležité je si pevně stanovit cíle a pak za nimi tvrdě jít. Radovat se z malých úspěchů a poučit se z nezdarů a hlavně neklesat na mysli - i nezdarem jsem se posunul dál než ti, co neudělali vůbec nic.

V podstatě jsem nesepsal nic, co už byste dávno nevěděli, a jako bych to snad nevěděl ani já? Jen si to člověk musí občas opět projít, aby věděl, proč vlastně začal. Nejhorší totiž je, když se z vášně stane rutina a z cesty bludný kruh. Takže se nebojím vylézt se svou kůži na trh, časem totiž bude nabízet víc svalů než tuků.

Najel jsem na loukarb

Tak jo, nová permice do fitka koupena, soutěž se přehoupla do druhé třetiny a když koukám na váhu, tak to sice nevypadá věru zle, start nepřepálen, základy jsou pevně položené, ale zároveň zrovna slavný výkon to také není. Takže je třeba pořádně kopnout do vrtule a zkusit něco nevyzkoušené.

O lowcarb dietě už jsem nějakou dobu přemýšlel. Což o to, bez slazení se to dá, a až překvapivě snadno, to už nějakou dobu vím, ale srazit celkově denní příjem sacharidů na nějakých 50 gramů, to už je jiný level. Tož o tom popřemýšlím... mozek říká: zapomeň, srdce říká: čokoláda, soused: chlastám.

Když jsem si do kalorických tabulek vypočítal a zadal hodnoty, kterých bych chtěl každý den docílit, hned mi došlo, že 50 gramů je úlet boeingového typu. Tohle nepůjde ani náhodou. Dám si náhodou omylem dva banány nebo kilo čokolády a mám denní příjem v háji? Ne, zkusím cílit 60 gramů, ale spíš to ještě zvýším, uvidím. Každopádně to chvilku budu zkoušet a třeba u toho zůstanu, jedno se tomu totiž musí nechat - mám stejný příjem kalorií, ale po dobu, co lowcarb držím si neuvědomuju, že bych někdy cítil hlad. Něco na té dietě možná bude...

Soused, ten mě však trumfnul. Vynalezl zcela novou formu hubnutí, takzvaný lowsleep. Tento styl je typický tím, že vám na bytě minimálně do jedenácté večerní řve hudba, pak najednou utne a je ticho. Zatím, co si ostatní myslí, že jste s tímto stylem sekli, tak je před pátou ranní vyvedete z omylu, když se ožralí vracíte na byt. Děláte kravál na chodbě a pak opět na bytě začne řvát hudba. Lowsleep má ovšem podstatnou vadu na kráse. Sami jej praktikovat prakticky nemůžete, sousedí v tom musí jet s vámi. Takové hromadné hubnutí...

No nic, já se snad dneska normálně vyspím a vám přeji pěkný zbytek víkendu. Mějte se krásně a komentujte, lajkujte, sdílejte ;-) Váš špekoun.

Svaly v opojení

Tak jsem si založil (po vzoru kolegů ze skupiny v doformě) fitnesácký deník. Pečlivě jsem vybíral vhodný sešit k vedení poznámek s vhodným motivem obálky, která by dokonale vystihovala podstatu věci. Nu i naplánoval jsem start zápisu do deníku na prvního února. Jak to začalo, si můžete sami přečíst...

Když si to přečetla má žena, navrhla přejmenovat můj Fitness deník na Deník tragického fitnesáka. Není se čemu divit. Start se vskutku nepovedl. A jediné, co v té chvíli můžete udělat, je: přiznat si to. Zvednout se a poučit se ze svých chyb... a že jich za ten víkend bylo...

Tou největší chybou bylo jít v sobotu do fitka. To bylo trápení, ajajaj. Zkouším tlaky na prsa s jednoručkama, po druhé sérii mám chuť mrsknout s těma činkama co největší silou o zem, ať každý slyší, že jsem zvedal celých deset kilo. Ne, takhle to nepůjde. Fakt jsem netušil, jak velký dopad může mít konzumace alkoholu na fyzičku.

Nyní svým svalům slibuji, že už nikdy nebudu pít, ať se z toho geparda na obálce nestane otrhaná kočka popelnicového typu, která bude ve středu o půl dvanácté večer svým prochlastaným hlasem zpívat Densing quín, jako můj úžasný soused.

Takže teď jdu do fitka. Bude legday, tak snad to nebude další chyba tohoto víkendu. A vy si dejte tyhle skvělé palačinky.

PROTEINOVÉ PALAČINKY

(3 porce)

Co potřebuju na těsto:

1 banán (120 g)

2 vejce (100 g)

syrovátkový protein (50 g)

kokos (10 g)

skořice (5 g)

vláknina (10 g)

špetka soli

Co potřebuju na krém:

2 banány (240 g)

plnotučný tvaroh (150 g)

Jak na to:

Banán rozmačkejte a postupně přidejte všechny ingredience. Vejce mám ve zvyku přidávat jako poslední. Dobře promíchejte a nechte odstát. Mezi tím si udělejte krém. Opět rozmačkejte banán a přidejte tvaroh. Můžete přisladit nějakým dochucovadlem (třeba flavdrops, skořice, kakao). A pak na rozpálené pánvi (nejlépe bez oleje) udělejte palačinky. Hotové palačinky potírejte krémem a nakládejte na sebe. Zdá se toho málo, ale je to fakt syté jídlo pro tři lidi.

Teoretické hodnoty na jednu porci:

1400 kJ, bílkoviny 23 g, sacharidy 32 g, tuky 13 g.