Už nějakou dobu jsem v celkem dobré formě. Váha postupně klesá, u dobrého jídla se krotím čím dál tím lépe, ve fitku si nakládám větší váhy, začal jsem běhat na páse a zvládám rychlejší tempo. Jo, začínám být ve formě.
Znamením jsem však váha - a podle váhy dost těžká váha. A na nás těžké váhy musí být přísný metr! O tom jsem se poučil o víkendu.
Jelikož se blíží zima, a ta, když se zeptá, co jsi dělal v létě, výmluvy nepřijímá, chytli jsme se štípání dřeva. Slunce chladně hřálo, ptáci zpívali, prostě nádherný sobotní den a sekyra je úžasný vynález. Jak nádherně si z ní člověk zacvičí! Ty komplexní cviky! Ne, tu nenahradí žádné fitko, to vám řeknu. Budu mít bicáky, že se nevlezu do futer!
Jak slunce proplouvalo nebeskou klenbou k zenitu, nadšení začalo mizet a počínalo se ozývat podezřelé funění. K mému překvapení nebyl to medvěd číhající ve křoví někde pod Lysou horou, nýbrž já... Po čtyřech hodinách sekání, ohýbání se, zvedání klád, pojíždění s kolečkem bylo funění dokonáno. Uznávám, že jsem se s tou dobrou formou přecenil a moje ego velikosti piniového oříšku tiše přitakává. Škola života v nejryzejší podobě.
Jak slunce proplouvalo nebeskou klenbou k zenitu, nadšení začalo mizet a počínalo se ozývat podezřelé funění. K mému překvapení nebyl to medvěd číhající ve křoví někde pod Lysou horou, nýbrž já... Po čtyřech hodinách sekání, ohýbání se, zvedání klád, pojíždění s kolečkem bylo funění dokonáno. Uznávám, že jsem se s tou dobrou formou přecenil a moje ego velikosti piniového oříšku tiše přitakává. Škola života v nejryzejší podobě.
Člověk chodí denně do fitka a myslí si, v jaké že je to dobré formě. Jedno dopoledne se sekerou v ruce ho však naučí pokoře. Ale ne zas tak moc, když jsme potom ještě dali hodinu badmintonu. Ještě teď mě pálí stehna. Nyní ležím v posteli a poslouchám, jak hubnu. Nic neslyším. Asi neležím dost intenzivně. Za to trpím jak pes.
S pokorou Váš Špekoun.
Žádné komentáře:
Okomentovat