Po nezbytné rozcvičce začínám předkopáváním a zakopáváním, jsem zvědavý, kam až se zakopu. Každopádně, jestli se někam zakopu, tak už se nevyhrabu ven. V stehnech se zažehla lehká jaderná fúze.
Nakládám si 60 kilo na osu a dělám dřepy. Borec na vedlejším stroji na mě kouká - asi nikdy neviděl mamuta dělat dřepy. Ano, měl bych se asi oholit. Po třetí sérii pěti dřepů mě stehna pálí, že bych na nich mohl rožnit.
Asi je bude třeba trošku rozhýbat, tož výpady se závažím budou ideální... krátce... ne, nebyly ideální.
A na závěr legpress, asi mě málo život fackuje. Nyní se nad mými nohami vznáší menší atomový hřib a já končím. Plazím se do šatny.
Poctivý legday opravuje charakter, tříbí mysl a posiluje osobnost. Člověk se po něm stává skromnější a klade si na sebe menší nároky. Každý malý krůček působí jako obrovský úspěch pro lidstvo. Každý zdolaný schod je jako objevení léku na nemoc.
Další zkouška charakteru přichází na cestě domů - bydlím totiž na čtvrtém patře bez výtahu... A to nejhorší mě čeká teprve zítra....
Mějte se mnou soucit. Váš Špekoun
:D super článek, všechno jde líp s humorem!
OdpovědětVymazatDěkuji :-) Ano, bez humoru by nic nemělo cenu ;-)
VymazatAno ano ano, jak já tohle znáám!! Ne, výpady po dřepech nejsou VŮBEC dobrý nápad. Vždycky se klepu jak ratlík a když to pak spojím ještě s předkopy, tak mám radši už předem vytočené číslo na sanitku. :D :D
OdpovědětVymazatMugcake vypadá skvěle! Díky za tip. :)
Já po dřepech chodím jak tučňák. Jako ratlík jsem se ještě neklepal, asi to flákám :D
VymazatDiviznačka tě zdraví v roce 2019 na tvém novém blogovém stanovišti. A těším se na další příspěvky psané tvojí humornou formou ;-)
OdpovědětVymazatDěkuji :-)
Vymazat